अधरमधरे कण्ठे कण्ठं सचाटु दृशोर्दृशाव्
अलिकमलिके कृत्वा गोपीजनेन ससंभ्रमम्।
शिशुरिति रुदन् कृष्णो वक्षःस्थले निहितोऽचिरान्-
निभृतपुलकः स्मेरः पायात् स्मरालसविग्रहः॥
Krishna, crying as if a child, rests on a Gopi's chest, having just mischievously kissed and teased—blending divine play with childlike innocence.